Já si umím představit tu skandinávskou variantu, kdy si lidi univerzálně tykají a netitulují se. Je to pohodlné, spoustu pnutí a obtíží odpadne.
U nás je to takové divné, pomalu každý prožívá vykání/tykání jinak a navíc je to oblíbený nástroj všelijakých dost přiblblých společenských hrátek.
V práci samozřejmě uctivě vykám každému a tykání si troufnu nabídnout jen kolegovi, který je věkem i služebně jasně mladší než já a už se mi ale stalo, že jsem byla odmítnuta, tak jsem ještě opatrnější.
Na druhou stranu jsem třeba učila třídu, kde jsme měli s rodiči dobré vztahy a častý kontakt a přišlo by mi úlevné si tykat, byli jsme i plus minus stejně staří. Ještě že mě nenapadlo to navrhnout, třeba bych se pak dozvěděla, že o tykání s nějakou učitelkou teda opravdu nestojí.