Ve Skandinavii si od ca 65. let minuleho stoleti kazdy s kazdym (krome jejich Velicenstvi, coz je smesne) tyka a rika se krestnim jmenem, aniz by se lidi znali (malokdy se nekdo predstavi prijmenim, pokud to neni z nejakeho duvodu nutne). Za vic nez 40 let ucitelovani jsem nikdy potize s respektem nemela.
Jenze to si ale tykaji vsichni, takze to neni nejaka vyhoda pro urcite skupiny. Je to normalne soucasti jazyka.

Vykani jako forma jazyka existuje, ale nepouziva se.
Tohle dela potize Skandinavcum, kteri mluvi nemecky nebo francouzsky - nejsou zvykli nekomu vykat a necekaji na navrh dle spolecenskych pravidel. Muj muz takhle samozrejme zacal tykat rodicum partnera nasi dcery v Rakousku, coz ze zacatku celkem ztizilo kontakt. Cela rodina se chovala urcitou dobu dost zdrzenlive, ackoli ja jsem jim teda vsem vykala, dokud jsme si to vzajemne nenavrhli.