Mandelinko, dobrá, kdyby se to hypoteticky stalo. Možná u nás jsou lidé, kterým by bylo jedno, jestli jsou ateisté, matrikoví křesťané, formální muslimové - pokud by se to po nich chtělo a muselo to být... Ale první otázkou je, nakolik by v tom případě "vlažný" postoj byl akceptovatelný, islám není něčím, co by svým vyznavačům neorganizovalo a neupravovalo život. A co pak s těmi, pro něž je jejich náboženství rovněž nedílnou a hlubokou součástí života a nejsou ochotni se své víry vzdát? Protože pokud něčemu věříš, není záležitostí volby si říct - od zítřka tomuhle nevěřím a tamtomu ano. Budeme opět fungovat ve společnosti, kde budeme pečlivě ukrývat jakýkoli projev svého přesvědčení? I kdybychom si vzaly dobu dvou tří generací po přibližně 25 letech - dobrá, my tady nebudem, ale naši vnukové a pravnukové budou prožívat dospělost - a já bych nepřála nikomu, ne tak svým vlastním potomkům, aby musel žít podle náboženství, které si sám nevybral, nepřála bych žádné ženě svého rodu (nebude-li tak bláznivá, aby se pro to rozhodla sama), aby žila v postavení, které ženě určuje islám. Takže respektuji, že ti to může být jedno, ale já tvou lhostejnost nesdílím.