Liško, já měla zpočátku konflikty s otčímem. Taky mě párkrát zmlátil. Ale ani zdaleka ne tolik jako Tebe Tvůj otec. Máma zasáhla a zakázala mu, aby se jí jakkoliv pletl do moji výchovy. Otčím byl slaboch a mámy se bál. Po jejím zásahu se mě už nikdy ani nedotkl. Podotýkám, že to byla sedmdesátá léta, kdy výprask byl naprosto běžný výchovný prostředek.
Přitom on vůbec není zlej člověk. On vyrostl v týdenních jeslích a školkách a internátních školách, u matky byl jenom na neděli a jeho máma byla taková studená odtažitá osoba. Byl skoro jako dítě z děcáku. Byl citově deprivovaný a nic jinýho než disciplínu a dril neznal a takovej dáreček jako jsem byla já byl pro něho tvrdý oříšek. Taky jsem měla období, kdy jsem ho doslova nesnášela a dost dlouhou dobu jsem ho prostě ignorovala, ale časem se hrany otupily a dneska už spolu vycházíme v pohodě a on kudy chodí tudy mě chválí.