libiku, Ruth - s mamkou se částečně stýkám (ona bydlí s ním), s ním nikoli. Měla jsem štěstí, že jsem potkala svého manžela a ten mi doslova zachránil život. Jinak bych se určitě zabila. Jeden čas jsem dokonce pochybovala, jestli je manžel vůbec člověk. On zase tvrdí, že si mě vysnil.
Žijeme úplně jinak než moji rodiče. Tady není žádné napětí, nic takového. Měla jsem strach mít děti, jestli se ve mne neprojeví otcovo geny, jestli nebudu opakovat stejný vzorec. Měla jsem i s manželem dohodu, že jestli se něco takového ukáže, že děti bude vychovávat jen on. I moji sourozenci mají rodiny a když jsme se o tom bavili, tak všichni k nim máme úplně jiný vztah, než naši rodiče k nám.