libiku, jasně, že to je na dýl, není to snadné, zvlášť u hodně těžkého a trvalého ubližování. Moje dětství bylo proti tomu, co tady popisují Liška, Termix a další, naprostá idylka (i když i já jsem toužila z té rodiny vypadnout od útlého věku, třebas do DD). A stejně si myslím, že nemám pořád úplně odpuštěno. Chápu, proč se jak chovali, nezlobím se, nemám za zlé, nevyčítám, neobviňuju, i je mám ráda a přeju si, aby tady byli ještě dlouho... ale někde tam hluboko v podvědomí asi ještě něco málo doutná.