Liško, moc Tě obdivuju za to, jak s tím co jsi prožila dokážeš "pracovat", chci říct jaký máš nadhled a že jsi schopna i kontaktu s matkou. Já jsem neprožila týrání, to v žádném případě, ale měla jsem s matkou cosi nevyřešeného, co mne do mých 45let tížilo. Pak jsem si uvědomila, že mamce bude 80 a že přijde doba že už se jí na to nebudu mít možnost zeptat. Tak jsem na to téma zavedla rozhovor, ale neobviňovala jsem, jen jsem se ptala proč ona byla taková, když měla rodiče kteří byli srdeční, laskaví a odkud se vzalo to a to chování. Dozvěděla jsem se, že když ona byla malá, tedy kolem roku 1935 a později, nebylo vše u jejích rodičů tak, jako jsem to poznala já, když už byli moji hodní a laskaví prarodiče. Chci tím říct, že jsem potřebovala přístup matky ke mně nenásilným způsobem s ní probrat, abych věděla odkud se vzal a naštěstí se to podařilo. Teď teprve mám pro mamku pochopení a opravdu jsem jí mohla odpustit.