Alraune,

ono s tím odpuštěním to vnímám trochu jinak, ale v tomhle tématu si skoro netroufám, to je hodně silné a nezažila jsem to, bojím se, že bych byla jako slon v porcelánu.

Odpuštění jsem nikdy nevnímala jako POPŘENÍ toho, že ten člověk udělal něco zlého, to by přece muselo být hrozné něco takového chtít po někom, KOMU to udělal.

Spíš jako prostředek k tomu, aby se tím ten, komu bylo ublíženo, už dokázal netrápit a neužírat, protože tím vlastně "natahuje" vlastní utrpení.

A odpuštění přece v žádném případě neznamená, že se budu tvářit, jako že se nic nestalo, a k tomu, kdo mi ublížil, se budu chovat, jako by nic.