To je vždycky tak tak.. nebo bylo a nyní je ve střední třídě nebo nižší střední třídě v ČR.

Rodiče se na dům zadlužili do svého důchodu. Splatili s nástupem důchodem.

No a my jsme také podobně zadluženi.

Bydlíme ve svém (s hypo) od mých 40-ti let.

Do takových 35-ti mi trvalo, než jsme si troufli a nějak jsme měli pocit jistého příjmu nebo spíš nějaké rezervy, kdyby se cokoliv nepovedlo. Manžel je o dost starší, to je spíš náš provozní problém.

Znám mnoho párů, co si berou hypotéky v nízkém věku, sotva nastoupí do zaměstnání s rizikem, že dům budou muset prodat.
Protože delší horizont splácení = vyšší úrok, ale zase nižší splátky. Taky nemívají vysoké platy, ale spočítali si, že ve dvou to dají. Pak zase zapomínají zvážit výpadek příjmu v případě rodičovství, ale mnoho z nich také předpokládá, že nemovitost se dá prodat, no jak kdy.

Podle mého je třeba nějaká ta rezerva a polštář.. my jsme třeba měli několik po sobě následujících stavebních spoření.. kde jsme překlápěli jedno v druhé, a po mnoha letech to dalo na pozemek.

Tím tě nijak nepoučuji, taky bych radši bydlela už před 20-ti roky, jen v našich podmínkách to prostě jinak nešlo. Chápu chtění, ale krom toho, co už tu bylo psáno.. moc cest nevidím.

Ale postěžovat si můžeme.. to jo.