Žženo, nevím jak zakladatelky, ale moje "něco" je velmi neurčité, nepojmenovatelné. To je v zásadě ten "problém", že něcista spíš tuší, vnímá, že něco je, než že by "věřil" něčemu konkrétnímu, něčemu, co má jméno, co by bylo "pojem".
Já tedy nepotřebuji rituálek před večeří, stačí mi ty chvíle v přírodě (spíš v horách, potřebuji k tomu i fyzickou únavu, cítím pak intenzivně celý vesmír kdežto sebe skoro vůbec - rozprostřu do celkového bytí...), ale chápu, že pokud toto člověk chce sdílet např. s těmi dětmi denně doma, tak to potřebuje nějak verbalizovat... sama jsem zvědavá na rady