Jitys - upřímně řečeno, až jednou budu prchat, chci, aby s námi otec mých dětí zůstal, nechci, aby nás rozdělili...

A co se týče ostatních - třeba Albánci provozují emigranství jako sport a výdělečnou činnost, jiní chtějí prostě za lepším..
Ti zoufalí své domovy opustit nechtěli - musí to být strašné vyrvat se z kořenů a jít jinam, daleko...


Proto by měly vzniknout tábory jako za dob železné opony - každý byl prověřen, zeptali se ho, kam chce, každá země otevírala v určitých intervalech - na Kanadu se čekalo rok, dva, na Německo třeba jen 3 měsíce atp. a pak uprchlík setrval v táboře, dokud ho buď neposlali zpět nebo nedostal azyl na tu dobu, než se přesune jinam...