Před pár týdny tu byly ty, které vidí trochu dál než do zítra nazývány vyděšenými, xenofobními a kdo ví jak ještě.

Že se takové množství uprchlíků nedá zvládnout, bylo těm předvídavějším jasné už tehdy. Nyní, když je to realita, ozývá se to i z "všemocného" Německa, tak už nezbývá než začít vyvolávat pocity viny, co?

Ale za co mám cítit vinu? Za nezodpovědnost rodičů, kteří táhnou své dítě přes celý světadíl? Jo, je mi těch dětí líto, že mají takové rodiče. Ale ještě víc je mi líto mých potomků, protože tohle je prostě podřezaná větev jejich budoucnosti.