oba porody i šestinedělí jsem měla celkem fajn. Ale po šestinedělí u prvního dítěte se mi rozjela genetická choroba na což se ještě další 2 roky nepřišlo, strašně jsem zhubla, vykojila si kosti až ke zlomenině, nebyla jsem schopná vstát ráno z postele, viděla jsem tmu i před otevřenýma očima. A všichni furt měli kecy, jaké je to krásné období, jak to musím zvládat líp, jak jsem asi šťastná... Jako podvyživená matka jsem kojila co hodinu a půl i v noci, až naštěstí v roce už to dítě přestalo chtít pít. Z tohohle období jsem se vzpamatovávala několik let, litovala jsem, že jsem si vůbec dítě pořídila. Sourozence jsem odkládala a počala až ve chvíli, kdy jsem zase přijala toho prvního.