Slupko, to musela být hezká akce . U nás to naneštěstí funguje tak, že bližní (tím nemyslím ti úplně nejbližší, ale rodiče, sourozence apod. ano) si rádi nechají udělat radost, ale co se týče radosti pro mě nebo mé nejbližší, výsledkem by byl ústupek "ale tak nic nechystej, žádné oslavy nejsou potřeba". Naše rodina v sobě moc přirozené vřelosti a péče o druhé nemá, pozornost a zájem jsou věnovány jen některým členům. Nelíbí se mi to a nehodlám takhle fungovat, je to zraňující - a pro dítě dvojnásob. Takže pozvu, nachystám, popovídáme, posedíme... ale to, že naše vztahy vypadají tak, jak vypadají, je víc o mně než o nich.