Mým rodičům a prarodičům taky. Asi hodně lidem.
Já mám asi trochu deficit státotvorného pudu. Děti učím, protože to nějak považuju za potřebné, ale úplně v srdci to nemám. Hymna jako taková mě nedojímá a odchod Slováků mi připadal nejdřív takový absurdní, nepochopitelný, ale pak že je potřeba, aby šli, když chtějí. Před lety ještě s prvním mužem jsme byli na dovolené na Slovensku, na můj sentimentální popud, protože jako dítě jsem tam s rodiči jezdila každoročně v létě na hory a muž tam nikdy nebyl, ale bylo to nakonec takové smutné, ve mě se probralo "bratrství", ale cítila jsem, že nás tam fakt nevítají, muž stejně a jeli jsme nakonec o dva dny dřív domů.