Chloe

"V jedné věci existuje mezi občany České republiky shoda, o tom se žádné spory nevedou.
Považují svou zemi za krásnou a stát tento názor oficiálně potvrdil.
Britové ve své národní hymně prosí Boha, aby chránil královnu, a nic jiného neočekávají. Maďaři ho prosí o odpuštění hříchů. Holanďané, aby je neopouštěl. Němci, protože už nechtějí být nade všechno, míří k jednotě, svobodě a právu. Rusové vychvalují mohutnou sílu své svaté mocnosti. Američanům nad jejich svobodnou zemí vítězně vlaje hvězdnatá vlajka. Francouzi vyzývají: Kupředu, děti vlasti! Ukrajinci jdou do krvavého boje od Sanu po Don. Portugalci pochodují pod palbou nepřátel. Italové svírají šiky, připraveni na smrt. Irové budou v tu noc z hradeb bránit Irsko. Litevci chtějí, aby je vedlo světlo a pravda. Kanaďané mají rámě, jež dokáže nést meč. Rakušané statečně vstupují do nových časů. Argentinci stále slyší řinkot snímaných pout. Rumuni volají: “Probuď se, Rumune, setřes smrtelný spánek!” Brazilci křičí o odvážném lidu. Slováci zastavují hromy a blesky nad Tatrami.

Dokonce I obyvatelé nesamostatného území, jakým jsou Faerské ostrovy, oznamují, že vysoko pozvednou svůj prapor a budou čelit nebezpečí.

Naproti tomu Češi ve své národní hymně zpívají výhradně o tom, že jejich země je ráj. … V hymnách světa se jde, kráčí, pochoduje, dobývá a nese prapor. V české hymně… se pravděpodobně leží. Co jiného lze taky děla v ráji?”