Já bych se podívala, jak to tam vypadá za běžného provozu, možná i došla na DOD nebo kouknout na hodinu, to pak uvidíš, co pokládají za žádoucí, ono i to dost vypovídá.
Když tam budeš "ve všední den" tak uvidíš, jak se chovají děti o přestávce, jestli běsní, lítají, mlátí, úče je tam honí s očima vytřeštěnýma/ječí v panice/ječí zlobou nebo jestli je tam celkem klid, míra zdevastovanosti, jestli tě děti zaregistrují a jak zareagují, co řeknou, když se jich zeptáš, kde je sborovna... ono tě to samo navede.
Řídi bych se zeptala nejdřív na nějaké banální povšechnosti a spíš koukala, jak mluví a když by mi přišel k světu podobný, tak bych se opatala, kdy a jak řešili naposled nějaký šikanovací malér, což je poněkud vachrlatá otázka, ale zase pokud se bude ježit, popř. sdělí, že "u nás se naštěstí nešikanuje", tak zase hned víš, že tam není bezpečno. Jo, a asi jak velké budou první třídy. Třicet duší u Kaťuši taky radši nebrat, pokud teda ještě někde bude na výběr komfortnější varianta.
NA inkludující škole bych asi začala rovnou od inkluze, jak na to jdou, jaké mají asistenty, kde je vzali, jestli jim fluktuují apod., o tom asi bude mluvit i s gustem a víc se odkope.