Fren, napisu ti pohled z druhe strany. Moje tchyne byla taky podobneho smysleni jako ty, nic ji na mne nebylo dost dobre, na jejim synovi taky ne, protoze to proste bylo po nasem a ne po jejim. Na vanoce nam treba nabidla, ze mame prijet rano /ja a pritelkyne druheho syna/, jit s nima na prochazku, na kterou chodi co rok, pak se na vecer nekam ztratit/ nejspis do hospody/ a az oni si udelaji Stedry vecer, tak se pak i s jejich syny konecne odkyblovat domu do PRahy. Vysledek? 8 let jsme se vzajemne nestykali,na svatbu jsme je nepozvali, naseho syna videla jednou, nasi dceru ani jednou, kontakt byl zcela nulovy, tj ani zadne sms k vanocum atd.. Mne to bylo i blby, tak jsem obcas poslala fotky, odezva zadna, tak jsem se nevnucovala. Cas hrany obrousil, po osmi letech se ona ozvala, uz byla nekde jinde a my taky, tak jsme se zase zacali stykat, ale tech 8 let uz nasim detem nikdo nevrati. Tak pozor, abys nedopadla stejne.
Jinak mi prijde divne, ze premyslis o tom, ze jsi pomahala dospelemu synovi pri lecbe rakoviny a zes jim pujcila auto. To beru proste jako naprostou samozrejmost, stejne tak, jako ze stejne pomuzeme rodicum my, kdyz jim mame co nabidnout.