a tak já fren docela chápu... já sem teda relativně ,,obětovací se,, ale někdy mě to pěkně štve. děti mám malý, tohle mě ještě čeká, ale u nás jednou do měxíce teda nevoláme, voláme skoro každý den prostě se máme rádi, rádi sdílíme, brácha u nás ve firmě i občas pracuje a pak u nás spí, já vařím i pro něj a on mi pomůže s dětma, má s nima hezký vztah. to s tím voláním je dost na pováženou, nezavolat mi synáčci po nějakým konfliktu, tak jsou dozajista uražený, jen se k tomu nepřiznaj, protože vědí, jak je to dětinský. a chtít s sebou slečny na dušičky? to je síla teda, pokud nemaj před svatbou (vyber ekvivalent dlouhodobého vztahu) tak je to dost přestřel mimo.