Fren,
jsem o trochu mladší než ty, dvě děti dospělé, pomalu se osamostatňující, ještě ale dlouho studující, takže jsou na nás finančně závislí. Se synem si voláváme max. 1 za týden, nebo jen pošle zprávu, že je OK. Dcera je mladší, s tou jsem v kontaktu častěji hlavně přes jiné komunikační kanály než je telefon. Prostě to tak je, děti se chtějí osamostatňovat a já netrvám na tom, aby se mi hlásily oni první - jak tu zaznělo, když se neozývají, většinou jim nic nechybí. Volají, když je nějaký problém nebo požadavek na nás rodiče.
Co mi u tebe vadí je tvoje promiň, že to tak musím napsat tvoje pohodlnost až lenost. Jste většinu roku s manželem sami a tobě je na obtíž se na pár dní v roce věnovat více kuchyni, když přijedou synové domů. Ale mezi řádky už jsem vyčetla, že tys nikdy žádná velká hospodyňka nebyla a obtěžovalo tě to vždycky. Hroutíš se už měsíce předem z toho, že bys měla uspořádat svou oslavu a že synové by snad chtěli přijet i se slečnama. Fakt nevím, proč v tomto vidíš takový problém a opruz. A tví synové to cítí, tady hledej odpověď na tvou otázku, proč ti synové nevolají a nechtějí se s vámi více vídat.
Co se týká dušiček - zas bych to tak neprožívala. Proč nechceš slečny synů s sebou? Co je špatného na tom, aby slečny poznaly předky svých partnerů. I z toho se dá udělat hezký den a povyprávět si o těch, kteří už tu s vámi nemůžou být.
Fren, zdáš se mi šíleně křečovitá, co se týká tvé širší rodiny, jak směrem k synům, tak směrem k tvým tchánům a tvé mamince. Mám z tebe pocit, že ty nad rámec svýho pohodlí nechceš vydat nic navíc a co vydáš, chceš i s úroky vrátit. Ale takhle to alespoň v rodinách, co znám já nefunguje. Dávám protože chci a nečekám nic zpět. Děti mám hodné a věřím, že si vždycky najdou čas se ke mě domů vracet. Uvařím jim zcela nezištně a ráda, cokoliv co budou chtít - to už u nás funguje, dcera je veganka a když vím, že přijede, tak jí vařím speciální jídla a víš proč? Protože jí respektuji a miluji a chci, aby se cítila doma "jako u maminky". Není mi nic za obtíž.
Auto půjčuju synovi běžně, stejně tak i mému sourozenci nebo kamarádům, když jsou v nouzi.
Pomoc a vše spojené s těžkou nemocí beru jako samozřejmost.