fren, souhlasím s tebou, co se oslavy se "starouškama" týká, klidně bych je pozvala jen na oběd do restaurace nebo třeba jen na dortík do kavárny... ale bacha na to, abys v rámci "uražené ješitnosti" neproplakala narozeniny s tím, že tví nepozvaní synové vážně nepřijeli...
docela mě překvapuje, kolik lidí tě tu má zařazenou jako emocionálně plochou, bezcitnou apod. na mne působíš jako jedna má "teta" (kamarádka mé mámy) - když viděla mámu, že chystá bramboráky, protože přijedeme, hned jí říká "to když mi řekl syn, že by si dal bramboráky, poslala jsem ho do pr... ať mu je usmaží ta jeho hvězda", nedodala, že při tom ale už loupala brambory, aby je stihla usmažit než syn pojede domů a nabalí mu porci i pro "hvězdu" prostě hubatá, přímá a upřímná, ale rozhodně ne bezcitná vím, že vůči vlastním dětem (a rodičům) je to těžké, ale zkusila bych s nimi mluvit víc na rovinu, říct, co mi vadí a na druhou stranu si ale vyslechnout jejich odpovědi a snažit se být fér...
btw na narozeniny bych je rozhodně pozvala, byť by to bylo jen jako posezení v hospodě (my sami tak slavíme s mužem nejraději, rodině řeknem, že o dárky nestojíme, že by nám bylo milejší jít si hromadně sednout do hospody a to co by investovali do dárků, nám přispějí na útratu - všichni jsou spokojení, posedíme, pokecáme - a o to jde především)