Ráchel, dospělé jedno - jednu nebo jednoho?
Mně to vážně zajímá.

Mámě dvě dospělé děti - holka 30 a kluk 26 - přijímám je opravdu bez podmínek, tojo...nevím, co by se muselo stát, abych je nějak nepřijímala, mám je ráda za každých okolností (a že tyto okolnosti už byly). Takže mám vyzkoušeno, na vztahu se nemění nic.

Mně šlo o něco jiného...o přiměřeném dávání...a samozřejmosti přijímání dítěte.
Pokud s radostí dám a druhá strana přijímá, rozhodí mě/rozhodilo mě (a to doopravdy), pokud to přestoupí určitou hranici a místo například děkuju uslyším "Já ti děkovat nebudu, protože jsem se vás o to neprosil". A to dávání je určitá nestandardní služba, která je se samozřejmostí čerpána delší čas.

Jako vevnitř vím, že bych si měla říct...nevadí...dávala jsem to ráda, vše je OK, ale to se mi příčí. Zvlášť pokud ona služba v určité podobě existuje dál.
Manžel je pro tuto službu zrušit...ovšem má na to mám jiný náhled, protože na tuto službu už je navázána synova rodina...a ještě by to vypadalo jako "msta", lepší slovo mě nenapadá...
Takže kluk se nás sice neprosil, ovšem službu čerpá pro sebe a svou rodinu dál .

Jak bys to zpracovala ty?