Fren, ano, přesně takhle by to probíhalo...myslela jsem si, že jsem se v kousku toho tvého psaní našla .

A přesně takhle probíhala ta původní rozprava...nakonec jsem se skutečně moc nedostala ke slovu, křičet jsem nechtěla, manžel jak jsem psala, odešel se projít .
Teď je ale situace taková, že syn ví, že se nás silně dotkl a pokud budu předpokládat, že není úplný ignorant, mohl by dospět k tomu, že se zlobíme právem.
Měl čas popřemýšlet...takže uvidíme.

Pokud z toho nebude nic dobrého, prostě počkáme nějakých 20 let, než se jeho klučík osamostatní , pak třeba pochopí, oč šlo.
Očekávání si dělat žádná nebudu, prostě uvidíme a podle toho bude vypadat další postup.
Možná si to budu muset napsat