Šuplíku, nevím, jestli byl tvůj příspěvek na mne - s tím jak jsme si představovala díky.
Tak ještě a už nebudu plevelit dál - to nebylo očekávání díků, byla to situace, kdy se kluk vytočil a řekl zmíněnou větu.
Přišli jsme mu pomoct a on měl naopak pocit, že pomáhá nám, což jsem uvedla na pravou míru...perel v té chvíli padlo z jeho strany víc, tahle ovšem zasáhla nejvíc.

Opravdu nepotřebujeme několikanásobné díky každý týden nebo měsíc nebo rok ...kontrolu ani poslušnost ani nic jiného, jsem ráda, že si žijou po svém a jsou spokojení a OK.
Ovšem zas na druhé straně - on zasáhne i nezájem nebo dokonce odmítnutí, pokud člověk výjimečně něco potřebuje (jak psala Fren)...a vyložené shození dobré vůle ze stolu takovým způsobem už tuplem.

Mám víc historek i od kamarádek s podobně starými kluky, na jednu stranu je to možná legrační pro toho, kdo to zvnějšku poslouchá, na duhou je t prostě někdy takovej ten vnitřní bolavej zásah, kterej pochopí až ten, kdo to prožije. No koneckonců asi jako všecko...