připomínám, že původně šlo o to, že by hoši se slečnami přijeli na NÁVŠTĚVU HŘBITOVA (tudíž samo o sobě pro vás nijak zatěžující záležitost).

To, že bys je musela pozvat domů a hostit a vyvářet jim, je už Tvoje dedukce, mohlo by to tak dopadnout, ale proč to automaticky předpokládat (a zamítnout celou návštěvu kvůli tomu, že ty máš z nějakýho důvodu pocit, že je budeš muset obskakovat, a přitom oni o to třeba vůbec nestojej a klidně by si zašli někam na večeři)?

Jakej je problém v bezproblémový rodině, jak tady tu vaši prezentuješ, na rovinu říct "hoši, ráda vás uvidím, ale už na mě asi doléhají léta či co a necítím se na to dělat celý víkend hostitelku a vyvářet, budete mi s tím muset nějak pomoct, ale to dáme".

Ale není mi jasný, co přesně Tě v tomto případě obtěžuje - říkáš, že proti partnerkám synů nic nemáš, takže to není tak, že by Tě otravovala přítomnost konkrétní Aničky a Marušky. Prezentuješ se tu jako žena, která se s nikým a ničím nemaže, ale přitom se zdá, že se nedokážeš popasovat s tím, že střechu nad hlavou poskytneš, ale servis už ne (s čímž by se každý normální dospělý člověk měl být schopen vcelku bez problémů vyrovnat, neumím si představit, že jako dospělá přijedu na návštěvu domů i s partnerem a jsem dotčena, že okolo mě všichni neskáčou a neobsluhujou mě). Proč? Máš pocit, že se návštěvu sluší obskakovat a cokoli jinýho je ostuda? Nebo se bojíš, že Ti to neobskakování budou mít za zlé synové? Není s nimi domluva (jak jsi tu naznačila, že když jim řekneš, že Tě něco mrzí, tak se Tě snaží umlátit argumentama, že to vlastně cítíš úplně blbě)? Pak by tedy ale ani ti synové, ani ty vztahy nebyli moc ideální, a tady, ač se Ti to bude asi blbě poslouchat, vidím trošku zrcadlo Tvého přístupu. Ty sama nepůsobíš ani trochu ohleduplně - z jakého důvodu očekáváš ohleduplnost od lidí, které jsi sama vychovala a měla na ně bezesporu dost zásadní vliv?