Přidat odpověď
Sally,
přesně tak!
To, že někdo je ochoten se svým partnerem jet na hroby jeho rodiny, byť by ty lidi vůbec neznal, je pro mě známkou toho, že to s ním myslí vážně, a že ho zajímá všechno, co se ho týká, případně že je ochoten s ním absolvovat i věci, které pro něj nejsou až zas takový rajc.
Pokud tohle někdo odmávne s tím, že nechápe, co ty holky asi tak může zajímat na prababičkách kluků, které ani neznaly, tak si k nim zavírá dveře do budoucna, protože málokdo vydrží být vstřícný neomezeně, a pokud projevím dobrou vůli a ta je odmrštěna, nedejbože s výsměchem nebo s nějakou uštěpačnou poznámkou, kterými tady Fren rozhodně nešetří a pochybuji, že by se toho dokázala zdržet v soukromém životě, tak prostě s tím člověkem nebudu ráda a budu s ním trávit co nejméně času. A pochybuji, že by za této situace za nimi jezdili s nadšením ti synové - jednak je ty partnerky samozřejmě ovlivní a jednak i oni vycítí atmosféru, která jim nebude příjemná, a jakožto správné syny své matky jim ani nenapadne, aby si dělali nějaké násilí.
A plně souhlasím s tím, že při SKUTEČNĚ dobrých vztazích v rodině není problém cokoli z toho, co Fren nanesla, říct NA ROVINU, aniž by okolo toho bylo dusno. Ale - jak to popsat - musí to přijít od člověka, o kterým vím na 150 %, že mě má rád a že je vůči mně vstřícně naladěnej, a takový pocit z Fren tedy rozhodně nemám. Od ní vnímám jakousi ne úplně jasnou dvojitou vazbu - na jedné straně "dejte mi všichni pokoj, nemám o vás zájem a jsem ráda, když se o vás nemusím starat", a na druhou stranu "co si to dovolujete nedělat věci přesně tak, jak já chci, jsem uražená a naštvaná, ale vlastně vám neřeknu proč, musíte si na to přijít sami". To by mě asi dost mátlo a nebavilo.
Předchozí