"Dárce se má zamyslet, ne dostat vše na podnose."

Tohle je jeden z možných přístupů, ale ne jediný, a mně zrovna tento těžce nevyhovuje.

Máme ve svém okolí poměrně blízkého člověka, který zastává tuto zásadu, a tudíž chce překvapovat a být překvapován. Pokud jde o to druhé, tak jsem ochotna tomu vyhovět, protože dar má udělat radost především obdarovanému a tak považuju za vhodné respektovat jeho přání i vkus (i co do stylu obdarování). Ale proč ten člověk jako dárce zas nerespektuje nás, kteří k tomu máme přístup naprosto opačný (tj. na darech nebazírujeme, ale když už, tak chceme poměrně konkrétní věc), a chce nás za každou cenu překvapit (tj. zamyslí se, a protože jsme se třeba před ním zmínili, že si takovou věc chceme pořídit, tak nám ji sice koupí sám, ale ta věc bude mít úplně jiné parametry, než jakou bychom si vybrali sami, přitom je to věc poměrně drahá, která se používá poměrně pravidelně a když to nebude přesně to, co jsme chtěli, tak to bude tak akorát pro zlost). Skutečně jak už tu padlo, tady to zamyšlení nejen neoceníme, ale bude nás to zlobit, protože to budeme vnímat jako to, že nás ten člověk absolutně nerespektuje a že je pro něj důležitější JEHO představa než NAŠE.

Podotýkám, že je to dar, který jsme po dotyčném v žádném případě nevyžadovali (to říkám pro pořádek, abychom nevypadali jako nevděčníci, kteří koukají darovanému koni na zuby, bylo by nám mnohem milejší, kdyby nám nedal nic nebo nějakou drobnost, než věc, u které vůbec neřešil jestli ji vůbec chceme a když, tak jakou, a utratil spoustu peněz, které by mohl využít mnohem lépe pro sebe a já bych to viděla mnohem raději, za něco, co se mi nelíbí a nehodí).