Zvládám už 5 let. V podstatě není žádný neřešitelný důvod, proč to tak je. Prostě je.

Občas mi chybí vzájemná blízkost, ale dávám přednost jinému naplňování této potřeby než prostřednictvím sexu.

Žijeme ve funkčním manželství, máme 4 děti, ještě nám nebylo 40.

Na začátku této abstinence byly určité problémy, ne ve vztahu, ne zdravotní, spíš asi organizační, nedostatek času, únava, stres, strach z dalšího otěhotnění v souvislosti s nesnášenlivostí různých druhů antikoncepce (na obou stranách), bohužel zrovna té z těch spolehlivějších, zatímco používání těch méně spolehlivých komplikoval ten strach z dalšího dítěte....no prostě bylo pohodlnější nesouložit. A tak jsme si nějak odvykli. Stejně tak jsme si odvykli řešit, jestli náhodou ten druhý nemá někde nějakou bokovku.

Jestli on má, nechci to vědět a nemám důvod si to myslet. Já nemám a nestojím o ni.