Monty,

předpokládám, že S. je líný jak vandrák v červenci (není to nic neobvyklého), ale zároveň podle tvého popisu dost možná i dyskalkulik.
Akorát ty ses rozhodla, že s leností je třeba bojovat zaťatým úsilím o pracovitost. Jiné řešení neexistuje, v tvé hlavě.

Jsem taky líná a ujišťuji tě, že se s tím dá bojovat mnoha jinými metodami než zvýšeným volním úsilím. Například motivací (která jde ovšem v předmětu, kde dlouhodobě zažíváš neúspěch, rychle do kytek a je rozhodně snadnější zlepšit ji nějakými postupnými úspěchy a změnami postupů než výkřiky "musíš zabrat, jinak budeš kopáč"). Já se dále k činnosti, do které se mi nechce, motivuji zábavností, kterou vyhledávám, seč to jde. Nebo stanovováním postupných cílů s postupnými odměnami, které si sama dám. Nebo tím, že někomu řeknu, čeho chci dosáhnout (motivuje mě obava z toho, že se znemožním, když neudělám něco, o čem jsem mluvila s někým dalším - jo, vím, že je to lehce srandovní, ale funguje mi to). A je x dalších postupů. Nemusíš zaťatě trvat na "musí se víc snažit". Schůdnější cesta pro lenocha je najít zajímavější motivaci. A úspěch aspoň v něčem na potřebném poli je fakt dobrý na namotivování, proto myslím, že stojí za to zjistit, jak ten úspěch S. dopřát, aby se měl od čeho odrazit. (A úspěch mu dopřeješ tak, že ho naučíte s jeho handicapem pracovat, nemusíte ho popřít a přebít neefektivně zaměřeným úsilím s výsledky neúměrnými vložené energii, to není cesta pro lenocha.)