Dnes ráno mě a dcery nepustili na náhradní plavecký trénink. Chodíme s triatlonisty normálně v sobotu, většinou mmuži, hrstka žen a chlapi také berou dděti, které jsem od loňska naučila základy plavání a teď už jsou zdatní kraulisti.
Dnes jsme se měli podělito bbazén s pravidelným kurzem pro neplavce. Jenže jejich trenér začal zrovna na mě řvát, ze to tu není pro rodinné příslušníky, ale pro muže triatlonisty. Marně jsem se ohrazovala, ze jsem také triatlonista, že tedy děti počkají u babičky , prostě trapas, nakonec jsem skočila s holkama do auta a jela pryč. Holky plakaly, žennechtějí žít ve světě, kde vládnou zlí chlapi.
Abyste rozuměli, já i dcery jsme členové plaveckého oddílu, kurz pro triatlonisty si platíme a já jsem navíc trenérkou nejmensich plavců a třikrát týdně se jim zdarma věnuju, už 13 roku. Mezi triatlonisty našeho kurzu patřím k nejlepším, tedy ve vodě. Ostatní triatlonisti můžou chodit v sobotu i neděli, já se ale musím spokojit se sobotou, nejsem muž. Nechtěla jsem v nneděli volat předsedovi oddílu, ale mam pokažený den. V téhle díře totiž asi může sportovat z celé rodiny jenom ta hlava, zbytek je jenom doprovod, kdyby se na hlavu stavěl.