Delete,

já trošku vím, o čem mluvíš, ale myslím, že se spousta věcí dá naučit.

Za klíčový považuju to, co tu popisovala Hrouda - dostat se do takovýho "kamikadze" stavu, že Ti je všecko jedno a ani náhodou neřešíš, "jak to bude vypadat před lidma", prostě na toho dotyčnýho vystartuješ.

Převážná většina lidí jsou v podstatě poserové a tohleto vycítěj, a vycítěj to tak dobře, že to často ani nemusíš udělat.

Když jsem byla malá, měla jsem to přesně jako Ty - když mi někdo řekl něco, co třeba ani tak nemyslel, tak jsem z toho byla na hrnci několik dní.

Pak se to nějak zlomilo či co a už jsem dloouho nezažila, aby si to někdo dovolil. A myslím, že je to tím, že už jsem někde jinde a nejen že bych se nesložila, ale bránila bych se, a myslím, že to ti lidi prostě poznaj a i ti, co by si do slabýho s chutí kopli, tak nepůjdou proti někomu, od koho se dá čekat odpor a tudíž nepříjemnost.