Já myslím, že to je i logický - prý takový byl třeba i Foglar.

Je to jinej způsob myšlení, já bych řekla, že si taky víc rozumím s dětma, respektive že u dětí bude mnohem větší procento těch, co se "trefí" do mýho způsobu myšlení, než u dospělých, a navíc děti jsou víc na rovinu, dospělí jsou často (ale ne vždycky) zatížení vlastníma mindrákama a provozujou kvůli tomu stupidní a směšný tanečky, a navíc jsou přesvědčeni, že právě tak je to správně. Viz třeba vážně míněný debaty o tom, jak přesně je potřeba věšet prádlo, s tím, že ten člověk to nevnímá jako svoji ujetou libůstku, ale jako jedinou možnou zjevenou pravdu, a bude zcela vážně tepat ostatní, že věšej kalhotky dopředu, neb je to prohřešek srovnatelnej málem s vraždou.

Tak tohle třeba nepobírám a měla bych problém s takovejma lidma komunikovat. Děti jsou v tomhle většinou ještě nezkažený a to mě baví.