No maminy, to jsou rány! Moje sebevědomí, jak to pěkně pomalu zvládáme, je pryč. Vítek (22 měsíců) se nedávno naučil usínat v postýlce, předtím jsme ho uspávali v naší posteli, ale déle než do půlnoci mu to nevydrží (když usne pozdějí - kolem 22.00 - tak do 2.00) a pak se budí. Sice stačí ukonejšit a zase usne, ale do rána je to tak třikrát. Více či méně nevyspalá ho pak rezignovaně přenesu k sobě, aby zůstal v klidu apoň do 6.00. O víkendu konejší tatínek. A to mi na doktorka řekla, jak mám být ráda, že by to mohlo být horší. A tak si to užíváme. Pro zajímavost, můj první spal od čtyř měsíců od 19 do 8-9 hod. Paráda. Tak se mějte a ať vám dětičky spinkají. Jitka