Monty, asi jsi to špatně pochopila, ten mantinel myslím konkrétně u toho učení, prsotě musíš udělat, nejde o žádný jiný, já taky netýrám děcka žádnou velkou pslušností, taky máme spíš kamarádský přístup, ale prostě ví, že jsou věci, přes který se přenesu hodně těžce a nemám radost, nedávám tresty, to je k ničemu, ten mantinel je jen v tom, že děcko ví, že narazí na nepříjemnost, i když jen v hlase nebo že mě třeba naštve tím, že odflákl něco, co mohlo a měělo dopadnout líp

taky nechávám syna na střídačku koupat se v tom a pomáhám, protže si vždycky myslím, že už to zvládne sám a pak zjistím, že ne, ale postupněě to obrušujeme, teď už potřebuje přinutit jen do práce tam, kde to fakt ovlivňuje učitelka, no a trošku dokopat tam, kde se mu nedaří, prootže koho by bavilo dlat něco, v čem opakovaně selhává, takže tam musí nastoupit právě ta autorita, která řekne musíš, odchod od počítače, nejde se trénovat sport, dokud... a ono to zabírá, a já pak zase polevím, protože si buduy myslet, že už je to dobrý a xzvládne to sám, a pak zase zjistím, že někde něco odflákl
a přitom mladší a nejmladší tuto pomoc nepotřebují, možná to souvisí s tím, že tvlj i můj nejstarší jsou introverti a nemají potřebu se tak moc snažit být stejní jako ostatní nebo lepší, oni ty ostatní k ničemu nepotřebují, nemají chuť se s nima skoro o ničem bavit, jejich známky jsou jejich věc, a nějak se to přece zvládne, když ne teď, tak jindy, když ne jak by chtěli, tak nějak jinak