Přidat odpověď
mimochodem můj syn začal psát, píše příběh, říká tomu pohádka, je to úžasný čtení, aspoň teda mě tím nadchl, stejně tak knihovnici, které to dal k přečtení (teda já jsem jí to poslala, on se nezaéptal, co si o tom ona myslí, on se jen ptal, jestli už to četla a čekal, až ho i ona pochválí a teprve po tom, co ona mně řekla, že je to super, já jsme to řekla synovi, on by tam totiž nešel, tak pokračuje s psaním) - to je ta vnější motivace, bez které by se ani nehnul, je to částečně i nejistota, ohromná nejistota, jestli je fakt tak dobrej nebo není, a taky můj syn je perfekcionista - než by něco nešlo bezvadně, tak je lepší se na to vykašlat a mít pro sebe důvod, prč to není bezvadný, přece kdyby se na to podíval, tak by bylo, ale ono není, prootže se na to nepodíval - prootže ten fakt, že se učil a stejně něco pokazil, to je něco, co je nepřijatelný
Předchozí