Yuki, muj nejstarsi chodi do tercie, na několik predmetu mají české ucitele, na většinu dalších mají Anglicany, Portugalce, Reky, Nemce - každý ma uplne jiny system ukolu, hodnoceni, na každý předmět je jiné slozeni tridy, jsou namichani s jinými narody, mluvi se tam ruzne anglicky, i francouzsky. Takhle to mají od primy. On proste pochopil, ze se sebou musí něco udelat, aby to zvladl. První stupeň byla jedna velka nocni mura pro všechny. Od te primy zmenil pristup, nastavil si mechanismy, aby nezapominal, oznamil nam, at ho nechame byt, ze si to bude resit sam a pak uvidíme. V pololeti nemel vysvedceni takove, jake by chtěl, takze si řekl, co vse musí zmenit, aby to bylo na konci bylo lepsi. Bylo, ale porad ne podle jeho predstav. Během sekundy udelal další pokrok, ted v tercii je spokojeny, jeho system funguje, jak ma, výsledky jsou takove, jake chtěl.
Další dite je desetileta dcera, kterou prima ceka pristi rok, a u ni probehl první stupeň tak, ze ani nevime, ze do nejake skoly chodi. Druhy syn bude vetsi orisek, je strasne liny, co nemusi, neudela, ale narozdil od tech dvou starsich je motivovatelny.