tak až ti přijde do puberty ten druhý syn, uvidíš :)))

jistě, motivace je staŕašně důležitá, ale když není, kde ji vezmeš? fakt nerní snadný tu motivaci děcku vniutit, já jsem namotivovala nejmladšího, úžasně a neuvěřitelně, on předvádí něco, co nikdy předvádět neměl, pdole toho, jak začal, přesto tu motivaci má, vnitřní
druhý ji má od narození , tam já ais ani nemám zásluhy, a nejstarší má problém, asi ví, kde vznikl, ale nedaří se mi to vyřešit, nejde to, a musím teda říct, že tomu z velké míry brání naše škosltví, který ho dost ubilo, bohužel, a pokračuje to pořád, takže se pokouším najít mu v tom cestičky, aby obešel to, co nezmění a nezasekl se na tom, aby aspoň jide šel dopředu tak,jak je ptořeba a na co má sílu