"to je tedy podle mě kontraproduktivní. Proč dělat strašáka z věcí, které by mohly pomoci? "

Ano, přesně to si myslím taky.

Já mám taky chytrý líný děti - s tím starším jsme se dost věnovali přípravě na gympl, teď tam je a už se učí samo, s tím mladším, když chcem, aby to k něčemu vypadalo, tak musíme vzít do ruky jeho učebnice a projít s ním to, co se učej.Je to děsnej opruz, nebaví nás to, jeho taky ne, a ani to nedáváme vždycky, když je to potřeba, ale zas až tak strašný to není, aby to člověk "ze zásady" nedělal a čekal, až se to dítě samo chytne a dojde mu, že to vlastně dělá pro sebe.

Podle mojí zkušenosti - když to nefunguje, tak je potřeba jim mírně přišlápnout krk, a když se to povede, tak to nebude nutný moc dlouho, protože oni se chytnou sami. Nechat to čistě na nich je pro rodiče nesrovnatelně pohodlnější, ale pokud to nefunguje a ani se to nikam nevyvíjí (jak psala Yuki o tom synovi, co si našel vlastní systém - tam se to vyvíjelo a bylo v pořádku, že ho nechali žít), tak je prostě potřeba trochu přitlačit.

Není přece možný vzít třeba to, že dítě zapomíná (což je normální), ale kategoricky odmítá si to hned psát, jako fakt, se kterým se nedá nic dělat.