Monty,
syn byl něco podobného.Na prvním stupni samé jedničky.Pátou třídu končil s jednou dvojkou,učení mu šlo samo.V šestce propad,dvě nebo tři trojky,byl i dost nemocný,takže nástupy byly krušné,písemky,které nevěděl,když přišel,ani nezjištoval,atd.
V sedmé třídě v pololetí tři trojky,už jsem si říkala,že to lepší nebude.
Začal mluvit o tom,že chce jít na vysokou školu.
Hned jsem se toho chytla a donekonečna mu začala vysvětlovat,že takhle se tam prostě nedostane.
Nějak se mu to rozleželo,a nastal obrat.Na konci sedmé měl nejlepší vízo z kluků ze třídy,a nejprotivnější učitelka na škole,mu musela dát jedničku ze zeměpisu.
Ta euforie,když si prý šel k tabuli,nevěděl dopředu,jak to dopadne.
Ted je v osmý.Hodně se snaží,každý den učí,připravuje.
Naučil se zapisovat do bloku všechny úkoly,pídemky,zkoušení.
Jo a jednou taky zapomněl na řiditelské volno,stál sám před školou
Za syna to bohužel nikdo dělat nebude,musí on si to každý den zapsat.Mě občas ani jedna uč.neřekla,když byl nemocný,co probírali,má si to prý zjistit sám,tak to je zas druhý extrém.
Chce to podchytit z více stran.Blok,zapisování,kdyžtak spolužáci a neustálé ptaní,co bylo ve škole,máte něco na zítra,co se budeš učit?
A začne to fungovat.Nejdříve zkoušet,pak to nebude ani potřebovat.
Hodně štěstí,půjde to,ale je to na dýl.