Měla jsem to také, když klukovi byli 2-3 roky. Připadalo mi, že jsem strašně stará, že určitě za chvíli umřu- spala jsem 14 hodin denně a došourat se s kočárkem na nákup do místního koloniálu mi trvalo 2 hodiny, uvařila jsem a lehla. Obvodní mi napsala Asentru, a za měsíc jsem jí děkovala, že mi vrátila život. Strašně se mi ulevilo, spala jsem normálně a vše jsem dělala s takovou chutí!!! Byl to nedostatek v tvorbě serotoninu z neustálého napětí a strachu o dítě. Vůbec jsem si neuvědomovala, že jsem napjatá vlastně 24 hodin denně až jsem se takhle porouchala. Myslím, že to může být ono.