Ono něco může být prostá neznalost a dá se na tom zapracovat, pokud by na první návštěvě přítel naší slečny např nezdravil, srkal, ale jinak se jevil normálně (pracuje/studuje) asi bych ho hned neodsoudila, ale pokusila se zapracovat na jeho návycích. Jsem teda dost nekonfliktní a hodně tolerantní, nechám si dost líbit a hodně ustupuju. Pokud by i po pokusech o "převýchovu" nereagoval, či se jevil hodně arogantně, nevím, co bych dělala dál. Snažila bych se o tom s dcerou promluvit, nechtěla bych, aby to došlo do situace "nesnášíte ho, neuvidíte ani mě"

Jinak já jsem sama dost nedůvtipná, na "choulostivých" návštěvách raději sedím jak pecka a mlčím, nějaké pokusy o pomáhání hostitelce se nekonají, ale reaguju na výzvu a splním požadavek hostitele. Snažím se zdravit, přát dobrou chuť, po záchodu si mýt ruce. Bohužel jsem ukecaná a mám zvučný hlas, na takové ty křehké osoby prý občas působím dost devastačně. Konkrétně u jedné kamarádky jsem se fakt dost snažila držet se zpět, přesto prý o mně její muž prohlásil něco o hlučném samopalu a zpětně ocenil její nemluvnost....