Jo a ke svěřování ostatními lidmi - myslím, že je to zase chleba o dvou kůrkách. Když tě druzí zatěžují svými stesky, nemusí to být vůbec dobrá situace. Sama mám kamarádku, která na mě bude házet své problémy tři hodiny, chce vyslechnout, ale mně pak nezvedne telefon a kdybych něco potřebovala já, nedovolám se. Ani si to neuvědomuje. Takže si hlídám, kolik cizích věcí na sebe nechám dopadnout, protože prostěžovaných deset minut mi ubere sílu, dostávám se na své někdy i půl hodiny.

Taky jsem dřív záviděla těm, co se jim každý svěří. Pak jsem zjistila, že to nemusí být dar důvěry, ale ti, co se lehce svěřují, si jen uleví. Je to velmi lehké, ale poslouchat to je zase jen volba a investice mého času.

Nejlepší je vybudovat si tu schopnost s dětmi, tam je to neocenitelné.