přesto snesu nějaké soukromnější hovory jen od lidí , kteří jsou mi sympatičtí

u lidí, se kterými bych se sama nevydala se družit, mi je to doslova proti srsti. Odvádím řeč a pozornost , někdy možná až neslušně, ale prostě jsem se kdysi rozhodla, že nejsem vrba . Když nechci někomu naslouchat, a není jiné obrany, tak začnu hodně kecat o nesmrtelnosti chrousta. Totéž dělám, když mi nekdo, od koho to nesnesu, začně klást otázky osobního charakteru a na subtilní signály, že mi to není pochuti, nereaguje - prostě v krajní sebeobraně spouštím slovní průjem


Já chápu dotaz zakladatelky jako dotaz na dvě úplné jiné věci - empatie doma - někdo dával radu nad zlato, kterou je těžké dodržet, ale pořád se snažím - naslouchat, nehodnotit, neposuzovat , nedávat nevyžádané rady - bože, jak je to težké pro matku se udržet, když jde o vlastní potomky

druhá část - lidi se mi nesvěřují - no tak to bych brala jako pozitivum, pokud jde o cizí lidi, a nesnažila bych se to nijak změnit.