Já si skoro myslím, že praktičtější je se nevciťovat a že nejempatičtěji se jeví psycholog, který v problémech toho druhého není osobně angažovaný.
Když se moc vciťuješ, reaguješ příliš emocionálně a jdeš spíš "po vlastních pocitech", než po pocitech toho druhého.
Aneb - myslím, že člověk dokáže být platnější někomu, na jehož problémech mu až zas tolik nezáleží, než někomu, v jehož problémech je sám angažovaný až po uši.