Přidat odpověď
Přesně. Skoro bych hlasovala pro toho tátu, protože vrtání někoho do vlastních emocí je mimořádně nepříjemné.
Tj. já to většinou vůbec nekomentuju, spíš pokud vidím únavu, dám prostor k odpočinku, zmizím, stáhnu se a nejdu řešit, proč že je někdo unavenej a jak by to měl dělat jinak...
Pokud si někdo chce popovídat, většinou přijde sám. Efekt je vlastně ten, že se neurážím a mylně nehádám něčí zločinné úmysly. Prostě je vzteklej, zklamanej nebo cokoli, má na to právo, bude-li chtít, tak mi to pak objasní, nebo si prostě užijeme lepší chvilku, až budeme mít oba náladu.
Předchozí