Já si myslím, že něco vypěstovat určitě jde - taková ta účinná pomoc, vyslechnutí, rozebrání problému, ale k tomu není nezbytně nutná empatie v tom smyslu, že by se člověk do toho druhého vciťoval.

Už jsem to tu jednou zmiňovala, ale myslím, že DOBRÝ psycholog dokáže pomoci opravdu účinně, ale OSOBNĚ ho problémy jeho klientů nijak nezasahujou, a že dokáže pomoct možná o to účinněji.

Já nejsem empatická v tom smyslu, že bych problém toho druhého nějak prožívala, skoro vůbec, ale jsem schopná a občas i ochotná tomu věnovat čas a soustředit se na pocity toho druhého a pokusit se je s ním rozebrat, a myslím, že často to bývá i docela dost platné.

Přesto můj celkový pocit z toho je nezúčastněný - rozhoduje se ten člověk a je to čistě jeho věc a jeho odpovědnost, a následky si ponese taky jen on. Je tedy v jeho zájmu, aby se rozhodl co nejvíc podle VLASTNÍHO pocitu a nastavení, nikoli podle mého. Pokud mu budu moci dopomoct, aby zjistil, jaký je ten jeho VLASTNÍ pocit, a nebude mi to zasahovat do něčeho mého, tak to pro něj ráda udělám, ale nebudu nijak citově zainteresovaná na výsledku, protože důležité je, aby ON se rozhodl podle SEBE, a tak to bude nejlepší. Nemám ambice implantovat mu do hlavy svoje představy, protože můžou být vzhledem k těm jeho totálně mimo a důsledky svého rozhodnutí ponese on a ne já.