Co se týče porodu na Obilňáku, tak se omezím na konstatování, že bych tam šla rodit znovu a že lidičky, se kterýma jsem se setkala byli moc příjemní a pohodový.
Chci ale psát o svém novém zážitku. Dostala jsem už podruhé mastitidu a protože se objevily i další problémy, tak jsem musela do nemocnice. Přijali mne na odd. 9, abych měla co nejblíž na odd.12, kam umístili malýho Jakuba. Přijímali nás v noci, ale sestřičky byli milé a hned se s ním seznamovaly, vyptávaly se, co má rád (chování, mazlení, dudlíček....). Pak mne ujistily, že pro mne přiběhnou, kdyby plakal. poradily, že mám hned odstříkávat do zásoby (hrozila mi narkóza). Měla jsem strach, jak to malý zvládne, ale sestřičky se o něj opravdu moc hezky staraly. Denní sestra mi při prvním setkání řekla:"Cokoliv vás napadne, že malýmu může ten pobyt ulehčit, tak nám to řekněte, pokud to půjde sehnat, zařídit, vyběhat, tak to uděláme. Všichni tady máme zájem na tom, aby nebyl stresovanej. Stačí, že nemůže být doma."
A opravdu se řídily naším domácím režimem. Když mi ještě bylo hodně špatně, tak si s ním hrály sestřičky, abych já mohla ležet a on zbytečně neplakal. Prostě - chtěla bych jim všem moc poděkovat, že můj chlapeček skutečně netrpěl a já se mohla uzdravovat s vědomím, že je o něj skutečně dobře postaráno.