Radko,

ty jsi ale pořádně zatrpklá. Je mi opravdu moc líto, co se Ti stalo, a taky, že se Tvoje okolí k tomu zřejmě staví tak necitlivě. Je mi taky jasné, že když se člověku stane něco takového, tak dělá všechno pro to, aby se nějak obrnil, aby to tolik nebolelo. Ale nemůžu se ubránit dojmu, že jsi se s tím ještě zdaleka nesrovnala a že na to jdeš ze špatné strany, protože se snažíš spíš ubližovat Ty těm ostatním. Jako bys jim chtěla říct – to ne já, ale vy nejste v pořádku. Tohle člověk „srovnaný“ sám se sebou nedělá a ten, kdo to dělá, v důsledku stejně nejvíc ubližuje sám sobě. (Viz ta paní z Tvého příkladu – muselo být příšerné, co si prožila, vůbec si to nedovedu představit, ale to, co říkala těm maminkám, je děsivé a svědčí to o duševní poruše, pro kterou se nakonec musela jít léčit. Nemyslím, že by jí to nějak pomohlo.)

Určitě to nemáš lehké, a musím přiznat, že si vůbec nedovedu představit, jak těžké to musí být. Ale dokud se s tím DOOPRAVDY nesrovnáš, dokud nepřestaneš mít potřebu napadat druhé lidi kvůli tomu, co se Ti stalo, nebude Ti dobře nikdy. Možná by Ti pomohl dobrý psycholog (je těžké ho najít, ale za pokus by to určitě stálo).

Držím Ti moc palce, aby se Ti to podařilo. Aby Tvůj přístup byl „já jsem v pořádku a vy jste taky v pořádku“ a aby sis to doopravdy myslela. Když budeš na někoho zlá a on sám bude v pohodě, nejspíš se za chvíli oklepe a řekne si „hm, divná ženská, radši se jí příště vyhnu“, a třeba přijdeš o prima potenciálního kamaráda. Když bude ten dotyčný mít sám nějaký problém, tak to v něm zůstane a při nejbližší příležitosti řekne zase on někomu jinému něco, aby mu ublížil… proč tohleto ošklivé šířit dál?