tak mně se taky lidi často chtějí vypovídat, ale z něčeho.
Z ničeho, to si ani moc neumím představit, prostě "mluvit a vůbec nic tím nemyslet", to nedávám.

Tak mluvit a vůbec nic tím nemyslet. Ale ano, oni tím něco myslí, potřebují si ulevit od starostí a třeba i od únavy. Takže já to beru tak, že tím něco myslí, mají cíl si ulevit. No a ulevují si tak, že mluví o těch každodenních věcech. Já nevím, třeba mě kamarádka povídala jak pro syna shání kalhoty, ale protože má takovou a makovou postavu, tak mu takové a makové kalhoty nesedí, musí mu koupit jen určité. A ty nemají, tak pro ně musela jet do města, kde doufala, že budou, ale ani tam je něměli a ona teď neví co má dělat. A já ten její povzdech neberu, že mě chce říct tak ať ji pomůžu ty kalhoty sehnat a ať jezdím po obchodech a sháním je, ale beru to tak, že se potřebovala z tohoto vypovídat, snížit to napětí. To ji v tu chvíli pomohlo, napětí opravdu snížila a dalo ji to novou sílu do dalšího shánění kalhot pro syna. A nakonec mi kamarádka ještě řekne "to jsme si ale hezky popovídaly" a s radostí odchází. Jako s radostí, že je ji líp, že tu radost tím vypovídáním se dostala, ne že má radost že už odchází ode mě