Tahle je vo něco kratčí.

DEVIANTNÍ

Ouchyl jsem a ouchyl budu,
rodičům jsem pro ostudu.
Rád se v noci parkem courám,
spoře oděn temně kňourám,
hledám obět pro své pudy.
Pokud půjde tady tudy,
čile juknu ze své skrýše,
ukážu si na podbřišek.
"Hele, koukni! Hezká hračka!"
To je pokřik úchyláčka.

Dneska v noci zas mám chutě,
proto, děvče, přepadnu tě.
Béřu kabát. Byl dost drahý.
Pod ním jsem už zcela nahý.
Zarostlý jsem bujným vlasem,
blahem chroptím,
jsem holt prase.

Tiše stojím za topolem,
koukám, kdože půjde kolem.
Chtíčem už se celý třesu -
žjóva, holka! Jistě z plesu
ubírá se k svému bytu.
Je čas zalézt do úkrytu.

Ke kmeni se tisknu vilně.
Její kroky neomylně
míří přímo ku mé skrýši.
Úchyláci jsou vždy tišší
a pak hup! doprostřed cesty.
Lekla se. Mám z pekla štěstí!

Plavé vlásky má až k pasu,
podívejme na tu krásu!
Stříbrem cinká její krček,
nyji, skučím jako vlček.
Odhalím se jedním rázem -
když vtom náhle padám na zem.

Krví zalitá mám očka.
Nebyla to žádná kočka!
Velká chyba úchyláka,
když nepozná metaláka!